Folklór
Orientální folklór
Kurz "Orientální folklór " již bohužel skončil. Níže na stránce naleznete aktuální nabídku podobných kurzů.

Orientální folklór

(OP61040, pravidelný kurz, začátek: 10. 7. 2019, konec: 28. 8. 2019)

Folklór či folklor je označení pro osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, například venkovského či městského. Nejznámější druhy foklorního orientálního tance:

Saidi

Saidi tanec vychází z tahtibu, bojového umění s tradicí až z dob faraónů. Dodnes se tahtib v Egyptě provozuje, a to jak na malých slavnostech, tak i na šampionátech. Tahtib má svá pravidla a pokud se zrovna nesoutěží, tak se prezentuje pomocí ukázek, které později mohou pozvolna přejít i v tanec. Mužský tanec měl a má v Egyptě důležitou roli. Do tance se promítly pohyby a údery holí typické pro tahtib a byl určen pouze mužům. Později získal jevištní podobu a tančil se synchronizovaně i ve skupinách. Základní kroky pro saidi jsou inspirované vystoupeními koní, která jsou v oblasti Sa‘id velmi populární. Je také důležité si uvědomit, že pokud tanečnice používá hůl, nemusí to být vždy saidi (raks saiidi), ale tanec s holí (raks assaya) může zapojit třeba i do baladi. Stejně tak můžeme tančit i saidi bez hole. Typickým melodickým hudebním nástrojem je mizmar, většinou za doprovodu saidi rytmu (není to podmínkou). Důležité je hudební aranžmá. 

Hagala 

Haggalah je beudínský tanec z oblasti Libyjských hranic. Jeho původ je nejasný. Mahmoud Reda vytvořil jevištní podobu tohoto tance na základě vystoupení, které viděl při svých cestách za tradičními tanci Egypta. Slovo “haggalah“ je název pro tanečnici v daném kraji a dialektu, stejně tak vyjadřuje i název typického tanečního prvku prováděného boky. Hagala je namlouvací tanec (oslava dospělosti). Při tanci původně nehrála hudba, byl doprovázený pouze tleskáním mužů (kafafeenů). Ti utvořili několik hloučků a navzájem mezi sebou soutěžili. Tanečnice poté přecházela od skupinky ke skupince, podle toho, kdo si ji svým hlasitým projevem přilákal. Tanečnice byla oblečená ve svých běžných beduínských šatech, které byly v oblasti boků více nařasené a někdy i vycpané další látkou, aby se vizuálně zvětšil objem boků. Vlasy měla vyčesané vysoko na temeno a kolem hlavy (i přes obličej) měla obmotanou látku.

Ghawazee

Ghawazee je výraz pro „cizačky“. Nebyly v tehdejším Egyptě vítané, protože tančily na veřejnosti, bývaly prostitutkami, tančily pro muže a chodily spoře oděné i na veřejnosti. Svůj tanec doprovázely zpěvem, hraním na činelky nebo tar. Ve své době se jim dařilo, nicméně dvakrát je stihlo vyhnání z Káhiry. Ghawazee hudba vychází z dané oblasti nebo vzniká vlastní tvorbou. Typickým nástrojem je rebaba, mizmar a další. 

Núbijský tanec 

Núbie bývala oblast jižního Egypta a severu Súdánu a bývala kulturně velmi odlišná od tradičního Egypta. Tyto rozdíly se ale propojovaly a kultury se vzájemně inspirovaly. Núbijská hudba zapojuje rámové bubny. Používá africké rytmy. Na straně Egypta se propojuje africká hudba s egyptskou.

Falahi

Falahi. Felahi. Je vytvořený charakterový tanec, založený na běžném životě lidí. V Egyptě žádný takový tanec neexistuje. Vytvořil jej Mahmoud Reda. Tanec je inspirovaný životem sedláků, farmářů a znázorňuje jejich práci (nošení vody, košů s ovocem) formou scének, hudby a dialogů. Používají se široké šaty, typické pro sedláky, upravené pro jeviště.

Iskanderani

Tanec s melayou (Millayah Laff) byl vytvořený Mahmoudem Redou. Zasadil ho do oblasti Alexandrie, proto se také pro tento tanec používá název Iskanderani. Millayah (Melaya) Laff znamená v překladu zavinovačku (zabalovací prostěradlo).  Tento šál nosily bint el balad – dcery země (městské ženy z oblasti delty a Suezského kanálu) a byl vyrobený z bavlny, hedvábí nebo vlny. Původně byl velmi dlouhý a postupem času se zkrátil na 2,75 x 1,5 metru. Nosil se společně s burkou. Mladší generace se postupně vzdala nošení millayah, takže tuto tradici už v Egyptě v dnešní době pravděpodobně nenalezneme. Mahmoud Reda se inspiroval ženami, které hrdě nosily svoji millayah, byly krásné, inteligentní, temperamentní a půvabné. Proto vytvořil tanec, který vyjadřoval charakter bint el balad a vlastní kroky, které napodobovaly jejich pohyby, chování a jednání. Snažil se zachovat pravou podstatu této tradice.

Muwashah

Muwashah (v množném čísle Muwashahat) je básnická forma zahrnující hudbu i zpěv. Jedná se o propracovaný hudební žánr, který vznikl v muslimském Španělsku v průběhu 10. století. Texty promlouvaly o lásce, radosti i smutku. Rytmus hudby se odvíjel od rytmu básně, takže zde můžeme nalézt mnoho netradičních a krásných hudebních rytmů.

Shaabi 

Slovo sha’abi znamená v překladu lidový – ve smyslu pocházející od lidí. Je to styl, který byl vytvořený pracující třídou v sedmdesátých letech v Egyptě. Shaabi je autentický styl vytvořený lidmi, tančí se na ulicích, v klubech, je jejich sebevyjádřením s typickým (až drsným) humorem, nadsázkou a hravostí. A takový je i tanec. Uvolněný, hravý, zemitý, stylově je velmi podobný baladi, ale je energičtější a skákavý. Zavřené pěsti s otevřeným palcem (dost často používaný pohyb) jsou odkazem na držení nožů, což souvisí s novým stylem (tzv. new shaabi neboli mahragan shaabi), který do tance zapojuje prvky ze street dance, je divočejší a je to nový pouliční styl shaabi mladé generace.

Zdroj: Katka Derouet

Karolina Štraus Idris

Karolina Štraus Idris

Chcete slyšet o Karolině přímo od Karoliny? :-) Mrkněte na kratší Karolinin videomedailonek a delší videorozhovor. Lektor s více než dvacetiletou zkušeností v oblasti orientálního tance a jógy ("Věřím, že vědomý pohyb je cesta k poznání sebe sama a následně je to cesta, která vede ven.") Zakladatelka, trenérka a choreografka taneční skupiny…

Více na profilu lektora